Psychosociální intervenční tým ČR
  |  Úvod  |  Kdo jsme  |  Aktuality  |  Události  |  Rituály  |  Dokumenty  |  Fotogalerie  |  Odkazy  | 



Vytvořit nový účet
Zaslat zpět heslo





Neštěstí vstoupilo mezi nás - Za Marcelou Tatarovou
V pátek 28. dubna 2006 ve večerních hodinách zahynula při dopravní nehodě ve věku 32 let naše kolegyně „piťačka“ Marcela Tatarová, duchovenská pracovnice Církve adventistů sedmého dne a manželka kazatele Pavla Tatara, který působil v Luži, Poličce, Chrudimi a Litomyšli. Při nehodě byli vážně zraněni kromě Pavla Tatara též oba jejich synové, dvouletý Štěpán a pětiletý Vítek.


Máša Tatarová

Budou to letos už tři roky. Vzpomínám na svou kamarádku, sestru v Kristu a blízkou spolupracovnici Marcelku Tatarovou. Vzpomínám i na tu páteční noc, kdy se mi donesla zpráva, že Marcelka zahynula - a my všichni doma jsme tomu nemohli uvěřit.



V tu dobu jsme byli už přeloženi z východních Čech do jihočeského Písku. Při cestě z Písku na Prahu projíždím kolem milínského hřbitova, kde Marcelka odpočívá. Mnohokrát jsem zabočil na hřbitovní parkoviště a  šel k jejímu hrobu zavzpomínat, srovnat si v hlavě, co je opravdu důležité z pohledu věčnosti.

Byli jsme blízcí spolupracovníci - nejdříve jsme se setkávali při práci s dětmi, později s mladými lidmi, a nakonec i v PITu; Tatarovi šli také po nás na sbor Luže a okolí. Prožili jsme spolu spoustu chvil souznění, kdy padne jiskra bratrské a sesterské lásky a my se radujeme, že máme jeden druhého, že nám jde o společnou věc a že můžeme sloužit.

Prožili jsme také chvíle, kdy jsme na věci měli rozdílné názory a navzájem jsme se i zranili a někdy k sobě těžce hledali cestu. K jednomu takovému nedorozumění došlo mezi námi asi tři týdny před tou páteční nocí a já jsem dodnes Pánu Bohu vděčný, že jsme si s Marcelkou - nebo jak jsme říkali „s Mášou“ - mohli po mailu vše vyjasnit. V posledním mailu, který jsem od ní dostal, mi Máša napsala, že vše je mezi námi v naprostém pořádku, že mě vždycky vnímala jako svého blízkého kamaráda  a bráchu. Jsem rád, že jsme se tímto rozešli „v nejlepším", a já do konce života budu za to laskavé rozloučení vděčný. Kéž bychom měli kolem sebe - pokud to je na nás - všechny věci „vyjasněné láskou“. Jak moc to pro mě dneska při vzpomínce na Marcelku znamená.



Častokrát si pouštím její poslední CD, které nahráli Tatarovi s českotřebovskou skupinou Přátelé, a těším se, že si společně zazpíváme, těším se na naše shledání.

Kéž to tady všichni - nejen piťáci - doklepeme se  ctí.

S vděčnou vzpomínkou na Marcelku její kamarád, brácha v Kristu a spolubojovník

Vašek Vondrášek
kazatel Církve adventistů sedmého dne
Připojte se k nám na sociální síti



Kalendář

prosinec
            1
2 3 4 5 6 7 8
9 10 11 12 13 14 15
16 17 18 19 20 21 22
23 24 25 26 27 28 29
30 31          
Zobrazení - celý měsíc